Pohled na blízkého člověka ležícího na oddělení ARO nebo JIP je vždy velmi náročný. Přístroje pípají, pacient nereaguje a my si klademe otázku: Co vlastně v tomto stavu vnímá? Slyší nás? Cítí, že ho držíme za ruku? V tomto článku rozebereme, co se děje v mysli pacienta během umělého spánku a proč je přítomnost rodiny tak důležitá.
Obsah
Co je to umělý spánek (analgosedace)?
Umělý spánek není klasická celková anestezie (narkóza), která se používá na sále při operaci. Odborně se nazývá analgosedace. Jde o farmakologicky navozený útlum vědomí, jehož cílem je pacienta chránit. Během těžkých onemocnění, traumat nebo nutnosti umělé plicní ventilace by byl bdělý stav pro pacienta nesnesitelně bolestivý a stresující.
Lékaři udržují pacienta v takové hloubce spánku, která zajišťuje jeho bezpečí, ale mozek přitom není zcela „vypnutý“. Rodiny často řeší v této náročné době mnoho praktických věcí, a pokud jde například o následky nehody, je namístě vyhledat pomoc, například prostřednictvím bezplatné právní poradny pro orientaci v situaci.
Základní péče a monitorování
Pacient v umělém spánku je pod neustálým dohledem. Moderní přístroje nepřetržitě monitorují srdeční tep, tlak, zásobení krve kyslíkem i hloubku samotného spánku (často pomocí monitorace mozkové aktivity – BIS). Pokud přístroje zaznamenají zrychlený tep nebo neklid, lékaři okamžitě upraví dávku analgetik, aby pacient netrpěl bolestí. Pro rodinu je to extrémně psychicky náročné období, kdy může být užitečná i podpora, jakou poskytují krizové linky a psychologové.
Slyší pacient v umělém spánku své okolí?
Dlouho se věřilo, že pacienti nevnímají vůbec nic. Dnešní medicína a svědectví tisíců probuzených pacientů ale dokazují opak. Sluch je jedním z posledních smyslů, který se při útlumu vědomí vypíná, a jedním z prvních, který se vrací.
- Mnoho pacientů po probuzení potvrzuje, že slyšeli hlasy zdravotních sester nebo svých blízkých.
- Z tohoto důvodu je naprosto klíčové na pacienta mluvit klidným a povzbudivým hlasem.
- Odborníci doporučují vyvarovat se u lůžka negativních hovorů nebo debat o špatné prognóze – i zdánlivě hluboce spící pacient může slova podvědomě vnímat, což zhoršuje jeho stres a zvyšuje riziko úzkostných stavů po probuzení.
Cítí pacient dotek a bolest?
Léky zajišťují, že pacient necítí ostrou fyzickou bolest. Přesto je hmatové vnímání částečně zachováno. Cílený, klidný dotek, pohlazení nebo držení za ruku má prokazatelně zklidňující efekt, který se často projeví i na monitorech poklesem srdeční frekvence.
Tomuto přístupu se říká bazální stimulace. Sestry a rodina mohou pacientovi přinést jeho oblíbený sprchový gel nebo pustit oblíbenou hudbu do sluchátek. Známé podněty pomáhají mozku orientovat se v realitě.
Sny, halucinace a delirium
Jeden z nejnáročnějších aspektů umělého spánku je to, co se děje v pacientově mysli. Mozek je ovlivněn silnými léky, infekcí a nezvyklým prostředím. Pacienti často prožívají extrémně živé sny, noční můry a halucinace.
Po probuzení mohou být zmatení a tyto sny považovat za realitu (tzv. delirantní stavy). Mohou mít pocit, že je někdo věznil, nebo že zvuky nemocničních přístrojů byly mimozemské stroje. Tyto stavy jsou normální, ale pro pacienta velmi děsivé.
Probouzení z umělého spánku
Probouzení není jako ranní probuzení v posteli. Je to pozvolný proces, kdy se postupně snižují dávky léků. Tělo se musí znovu naučit samo dýchat a reagovat. Svaly bývají ochablé a pacient je velmi vyčerpaný. Pokud v této době rodina potřebuje řešit administrativní záležitosti, jako jsou pracovní neschopenky nebo pojištění, je dobré vědět, kde hledat rady, na což existuje i bezplatná právní podpora online.
Shrnutí
Pacient v umělém spánku není „vypnutý stroj“. I když nemůže komunikovat, velmi často podvědomě cítí naši přítomnost, dotek a vnímá náš hlas. Neocenitelnou pomocí pro jeho pozdější psychickou rekonvalescenci je, když mu rodina a blízcí vytvoří prostředí pocitu bezpečí, a po probuzení mu pomohou vyplnit „mezery v paměti“ tím, že mu převypráví, co se během jeho spánku reálně dělo.
